Když Rex odešel, vzal jsem si ze stolu papíry s rozpracovanejma vzorcema, čistý listy, tužku a šel jsem do svýho pokoje. Začal jsem počítat. Nebylo to těžký, Vzorce mi naskakovaly v hlavě samy, chvílema jsem hledal a četl v knihách, který mi Rex dal. Občas jsem musel vstát, protože mi strašně mravenčilo celý tělo. Úplně to bolelo.
Když jsem četl nebo psal, ztrácel se mi svět. Před očima jsem měl naprosto jasně chemickou reakci, která bude následovat po zažehnutí, síla výbuchu, ohně. V uších mi rezonoval zvuk explozí. Na patře jsem ucítil tu zvláštní chuť smrti.
To, co chtěl Rex jsem měl dávno hotový, ale nedokázal jsem přestat. Zase ten zvláštní pocit, kdy se mi potí dlaně, pot z čela kape na papír a rozmazává stopu tužky. Nejdřív mi nedošlo, co počítám, pak jsem si uvědomil, že znovu zkouším vzorec k destroidu. Zarazil jsem se. Sakra, proč počítám zrovna tohle. Něco mě k tomu přivedlo, něco v jedný z těch knih.
Začal jsem je znovu prohlížet a pročítat.