filozofická miniatura
Hleď, Ptáče. Přesýpací hodiny. Jak krásná práce, odměřující čas. Lesk křišťálu, ladnost a půvab, neslyšná píseň jemných zrnek písku barvy alabastru. Čistota skrývající nevyhnutelnost. Až se běloskvoucí písek dosype, skončí to.
Ale ne, Havrane. Jsou to přece přesýpací hodiny. Otočím je a písek se začne sypat znovu.
Vážně? Jen otočíš, a všechno začne znovu?
Ano.
Řekni mi, Ptáče. Jak dlouho se tedy bude sypat?
Na tom nezáleží. Minutu, den, rok. Vždy je před koncem znovu otočím.
A kdy myslíš, že tedy přijde tvůj čas?
Až nebudu mít sílu. Až nebudu mít vůli. Víš, Havrane… až nebudu mít proč je znovu otočit.
Chraň si svá „proč“, Ptáče. Neboť každé z nich je zrnkem písku tvého života.
AZ