V poslední době se hodně zamýšlím nad tím, proč lidé vlastně kupují knížky. A jestli je potom čtou. Pro mě byl vždycky důležitý příběh, životy hrdinů, kteří se ukrývali na jejich stránkách.
Nepatřím k těm, co mají doma stovky a tisíce knih. Nepotřebuji je věznit na policích jako lovecké trofeje, kde na ně padá prach. Chodím do knihovny, procházím mezi knihami a dívám se na ně. A sahám po těch hodně omšelých, hodně osahaných, zažloutlých knihách a doufám, že prošla tolika rukama, protože příběh v ní je skutečně dobrý. Doufám, že mě rozesměje, rozpláče. Doufám že mě donutí přemýšlet. Doufám, že až se dostanu nakonec těch tisíckrát otočených stránek, bude mě mrzet, že jich není víc.
Dnes se dozvídám, že to tak ale není, že příběh v knize možná vůbec není důležitý. Knihy se stávají, nebo možná dávno již jsou, jen zvláštní dekorací obydlí. Je důležité, aby měly skutečně krásnou a barevnou obálku – obálka prodává. Je nezbytné aby vypadaly naprosto dokonale vně i uvnitř. Žádné chyby, žádné nedokonalosti. Jejich vzhled musí být absolutně perfektní, musí zaujmout. Jako obraz.
Do popředí se dostává barevná zdobená ořízka knih. Vypadá to dobře, bezesporu ano. Koupit si knihu kvůli barevné ořízce? Hloupost? Ani náhodou. Dokonce v jednom, a možná nejen v jednom, známém knihkupectví už lze zvolit výběr knih právě podle toho, že mají barevnou ořízku. Krásné. A já si říkám, Proč? Co vlastně o knize vypovídá barevná ořízka? Jakoby forma byla zárukou obsahu.
A víte co? Není. Ale vítězí. Takto forma vyhrává nad obsahem.
Ne, určitě nechci zakazovat komukoli, aby si kupoval knihy jen proto, že krásně vypadají. Nevadí, že neví, co je v té knize napsáno. Proč nemít knihy místo obrazů nebo sošek. Ale tohle není pro mě.
Moje vlastní kniha určitě není vizuálně dokonalá. Trpí celou řadou problémů prvotiny. Nemá dokonalou sazbu, v textu jsou chyby – ano dělám je, nevím proč, ale dělám je a pak je tam nevidím. Nebo vidím, ale až když už je pozdě.
Z obálky asi nikdo nepřestane dýchat. Taky proč by měl. Když se dusíte už u obálky, k textu se nedostanete. Jenže mě nešlo nikdy o to vytvořit krásnou knížku na koukání. Vetkla jsem do jejích stránek příběh, který, a já jsem o tom přesvědčena, stojí za přečtení. Příběh, který vás možná na chvíli pobaví, na chvíli rozesmutní a možná na chvíli donutí přemýšlet. A pokud někoho děsí, že je v knize příliš mnoho stran – ne každý příběh lze vystavět v pár větách. Tak to je.
Ano, kniha samozřejmě může být vizuálně krásná s neuvěřitelným příběhem, ale málo co je prostě dokonalé. Obálku i sazbu lze změnit, zlepšit, zdokonalit, zaplatit za to, aby byla jak z akademie umění. Jenže obsah knihy zůstane stejný. Stejně špatný nebo stejně dobrý.
Pokud někdo hledá knížku, na kterou se bude zejména krásně koukat, pak Ohňostrůjci nejsou pro něj. Protože tato kniha je skutečně o příběhu vojáků, přátel, je o jejich radosti, ztrátách a těžkých osudových rozhodnutích. A to na stovkách stran, které nejsou dokonalé.
Napsat komentář