Co to je úspěch?
A co je vlastně cílem jakéhokoli našeho snažení?
Odpovědí je nepřeberné množství a jsou tak různorodé jako každý z nás. Jako naše sny, touhy a ta nejtajnější přání. Takové trochu klišé, že? Podržím se v této úvaze uměleckých ambicí. Je jasné proč, protože mám vydanou knihu.
Takže ta různorodost, samozřejmě. Přes ten individualismus je tam takový jeden převládající prvek, a to je obdiv obecenstva, potlesk stojícího sálu, oslavné články v novinách a příznivé recenze. To, že pod vaší knihou je dovětek „bestseller“. Možná i fronta tvořící se dlouho před otvírací hodinou knihkupectví, prahnoucí po dalším vydaném titulu. Paráda. Kdo by po tom skutečně netoužil.
Že ne? Není to malinko pokrytecké? Nelžeme v obrazu vlastní dokonalosti trochu sami sobě?
No jistě.
Když mě napadlo, že kusé příběhy přetvořím v knihu, skutečně vydanou knihu, líbila se mi fráze, že pokud ta kniha dokáže skutečně promluvit k duši alespoň jednoho čtenáře, stálo to za to. Krásné, takové vznešené, určitě ne neoriginální.
Co že se nám za tím skrývá? Tedy alespoň u mě. Úskalí selfpublishingu, náraz na realitu nedostatku zkušeností, pochopení toho, co skutečně znamená pokora – prostě, že si z mojí knihy rozhodně nikdo hned tak nesedne na zadek.
A v rámci té vzletné myšlenky, nelezení pokory a přiznání pár drobných nedokonalostí, jsou v hlavě pevně usazeny myšlenky nad tím, že by mohlo být prodáno o pár kusů více. Že by někdo z těch několik desítek lidí, co knihu už mají, mohl napsat přece nějakou tu recenzi. Samozřejmě kladnou. No prostě skromnost sama.
Pak se ozve ne jeden, ale několik lidí, co řeknou, „Víš co? Tohle bylo něco. Mrazilo mě to v kostech, vehnalo slzy do očí, vykouzlilo úsměv na tváři.“
Ne, nejsou jich davy, jen pár lidí, kterým stálo za to mi tohle říct. S jejich slovy mi dochází, že tohle je přece ono. Plán splněn. Díky.
No, čistě mezi námi, ono by ani to označení bestseller pořád ještě nebylo k zahození, ale to hned tak nehrozí. Takže se zase uklidníme 🙂
Napsat komentář